K orientaci v háčkovacím názvosloví aby jeden měl Ariadninu nit.

 

Vstup do labyrintu je zpočátku vcelku přehledný: háček je sice háčkovací jehla, ale krátký sloupek je skutečně krátký, dlouhý sloupek dlouhý a polosloupek někde v půli cesty mezi nimi.

 

Jakmile však zabočíme dvakrát třikrát za roh, začínáme se pomalu ztrácet. Mušlička (lasturka), nebo vějířek? Aha! Skupinka? Je to vážně pecka. Totiž pecička. Nebo nopek. Popkorn snad? Chomáček, to je také dobré...

 

Na chvilku nás uchlácholí přehledná pikotka, sestřenice anglického výrazu picot a vzdálenější příbuzná francouzského le point de picot (dobře, třeba i point picot nebo krátce picot). Ale opravdu pouze na chvilku, jen co by Šalamounovy uzly minul.

 

Čímž se dostáváme ke zlatým prutům.

 

Překladatelka knihy Háčkování. Vzory od A do Z nazvala jedno speciální oko (steh?, sloupek?) takto poeticky. Jiná publikace tentýž prut uvádí jako uzlík, další dokonce jako spirálový prvek. Vyhledat, jak se zlatý prut řekne anglicky, vyžadovalo trochu námahy, ale díky tomu se nemusíme obávat, že se v háčkovaném labyrintu potácíme sami. Anglofoni bloudí také: u nich to je totiž roll stich nebo bullion stich. Tak!

 

A co nás čeká za poslední odbočkou v samotném centru bludiště? Minotaur snad? Kdepak, uprostřed číhá lidožravá chaotická džungle háčkovaných krajkových vzorů. Zatím bez latinské taxonomie.